Autor článku
Talentovaná česká herečka Denisa Pfauserová se do povědomí diváků nejvíce zapsala jako princezna z pohádky Řachanda nebo barmanka ze seriálu Ohnivý kuře. Vidět jsi ji však mohla i v řadě dalších seriálů a filmů a také v několika pražských divadlech, například Na Jezerce, v divadle Kalich nebo vršovickém divadle Mana, kde ji brzy čeká premiéra nového představení. Jak na své role vzpomíná a co říká na značku VUCH? To se dozvíš v našem rozhovoru.
Vzpomínáte si, kdy jste si poprvé řekla, že byste chtěla být herečkou?
Od malička jsem se ráda předváděla a třeba ve školce hrála ostatním dětem loutkové divadlo. Nicméně na gympl jsem šla s tím, že chci být novinářka. Ale začala jsem tam chodit do dramatického kroužku a kouzlo herectví mě uchvátilo natolik, že jsem si podala přihlášku na DAMU. Vyšlo to hned napoprvé, takže bylo rozhodnuto.
Co na výběr vašeho povolání říkali rodiče?
Podporovali mě. Oba jsou ekonomové, takže to pro ně bylo svým způsobem i atraktivní. Ale vím, že i kdybych si vybrala jakékoli jiné povolání, budou mě podporovat úplně stejně. Vždycky jim šlo hlavně o to, abychom oba s mým starším bratrem byli šťastní. A za to jsem velmi vděčná.
Na jakou roli nejraději vzpomínáte a proč?
Na většinu natáčení, která jsem zažila, mám hezké vzpomínky. Ale nejvíce mě bavila asi rozmazlená, ale následně i laskavá poloha princezny z Řachandy. Jednak se na natáčení sešla parta opravdu skvělých lidí s dobrým srdcem a všem nám spolu bylo na place příjemně. A jednak mě tato role opravdu neskutečně bavila, vysloveně jsem se vyblbla. Ale nemůžu opomenout také velmi příjemnou okolnost, a sice že jsem si velmi užívala krásných kostýmů, líčení a princeznovských účesů. Která holka by to nebrala?
Máte pravdu, že o tom sní asi každá dívka. Ale dost o hraní, mám na Vás otázku z jiného soudku. Dozvěděla jsem se, že jste alergická na kočky, ale doma máte hned dvě. Jak to zvládáte?
Bohužel mám v současné době kočičku už jen jednu. Nicméně to, že jsem alergická, jsem zjistila až poté, co jsem si kočky pořídila. Obě byly navíc tulačky, které jsem našla na ulici a dala jim následně domov. Dát je tedy kvůli alergii pryč nepřipadalo v úvahu. Stejně tak nemyslitelné pro mě bylo se s nimi alespoň občas krátce nepomazlit. A to i za cenu toho, že mě následně začne všechno svědit (smích).
Vím o vás také, že jste si zamilovala jógu. Co na ní máte nejraději?
Jógu opravdu miluji. Je mou neodmyslitelnou součástí. Když mi to čas dovolí, snažím se ji praktikovat každý den. Líbí se mi, že nejde jen o fyzické cvičení, ale propojuje i mysl a stimulaci jednotlivých orgánů, což má pozitivní dopad na jejich činnost. Jsem například velmi roztržitá a jóga mi pomáhá s vnitřním klidem a harmonizaci mysli. Je to má zdravá závislost.
Kdy jste se poprvé setkala se značkou VUCH a co se vám na ní nejvíce líbí?
Popravdě, poprvé jsem se se značkou seznámila až na oslavě jejich narozenin, na kterou jsem byla pozvána. Nicméně mě Vuch hned na první pohled zaujal a v obchůdku jsem okamžitě začala pokukovat po všem, co nabízí. Už jen samotný obchůdek je rozkošný a člověku, nebo spíš ženě, je příjemné tu prostě jen tak být. Moc se mi líbí design jejich doplňků, nápaditost, hravost, ženskost... Puntíkaté peněženky musí každému zvednout náladu. Ale nejvíce jsem ocenila fakt, že ačkoli jsou tyto peněženky, kabelky, batůžky či hodinky zkrátka roztomilé, neztrácí na eleganci.
Slyšela jsem, že jste si z pražské prodejny odnesla batůžek. Pamatujete si, kam jste s ním vyrazila poprvé?
Bohužel krátce po této akci jsem musela několik dní zůstat v domácí izolaci. Nicméně jsem si hned první den, co jsem mohla opustit domov, vzala ven právě tmavě modrý batůžek Vuch. Sladila jsem ho s outfitem tmavě modré, červené a bílé barvy a vynesla ho s přítelem na zahrádku restaurace. Nutno podotknout, že se batůžek střetl s několikerým počtem pochval a dotazů, kde že jsem tohoto rozkošného sympaťáka pořídila.
Moc děkuji za rozhovor a přeji spoustu dalších pracovních úspěchů.