Autor článku
Michaela Tomešová aktuálně září v seriálu Sestřičky modrý Kód. Ani zdaleka se však nejedná o její první roli v televizi, v minulosti jsi ji mohla vidět třeba v seriálu Ulice, Kriminálka anděl nebo seriálech Labyrint a Terapie. Kromě toho vystupuje také v několika divadlech a je pyšnou maminkou dvou synů. O tom jak jde skloubit hraní v televizi a v divadlech s výchovou dvou synů a také o doplňcích značky VUCH jsme si s Míšou povídali.
O herectví sní spousta dívek, zajímá mě, jaká byla vaše cesta k herectví?
Nikdy jsem nebyla k herectví nijak vedená rodiči. Tu cestu jsem si našla sama a taky si jí sama musela prošlápnout. Ale už je to dávno, když jsem jednou úplnou náhodou vyhrála školní recitační soutěž, všimla si mě produkční z ČT a začal kolotoč. Pak mě to tak chytlo, že jiná cesta než konzervatoř neexistovala. Bylo to vlastně velká shoda náhody a štěstí. Tohle povolání mám opravdu za odměnu.
Co byste doporučila dívkám, které se touží stát herečkou?
Ať si stojí za tím co chtějí, jdou za svým snem a makají na sobě. V dnešní době si veškerý informace můžou získat na internetu. Naučit se zpívat, hrát i tančit zadarmo přes videolekce, ale bez píle to nejde.
Autor fotografie: Honza Kvarda
Aktuálně vás diváci mohou vidět v seriálu Sestřičky Modrý Kód. Jakou roli v seriálu hrajete a ztotožnila jste se s ní?
Já mám Barču ráda. Je drzá a odvážná. Do jisté míry jsme si v tom velmi podobné.:)
Na jakou roli vzpomínáte nejraději a proč?
Já miluju všechny svoje divadelní role. Je to obrovská škála tváří a charakterů a jako každá herečka miluju to, že se to každý den s každou inscenací mění. Co se týče televizní práce, tak bych ráda vypíchla Lindu v Terapii. To byla taková moje osudovka, která mi dala před kamerou nejvíc zkušeností a emocí.
Váš manžel Roman Tomeš je také herec, hodnotíte vzájemně své herecké výkony?
Ano, neubráníme se tomu, ale vždycky se nakonec pochválíme. Navzájem se hodně podporujeme a je pro nás důležitý názor druhého. Já jsem vždy ten supervizor, který jako první slyší Romčovy písničky a řekne, co z nich cítí.
Kdybyste si mohla vybrat roli v jakémkoliv českém nebo světovém filmu. Který by to byl a proč?
Já jsem vždycky s pokorou brala všechny role velmi zodpovědně a osudově. Každá je vysněná, protože mě posouvá dál. Ale teďka jsem si oblíbila seriál La Casa de Papel a lhala bych, kdyby mě nenapadlo být Tokio. Myslím, že každá herečka, která to shlédla má tuhle myšlenku.
Jaký je rozdíl mezi tím hrát ve filmu a v divadla?
Nedá se to srovnávat. Je to jako kdyby se někdo zeptal, jestli mě baví víc jezdit na kole nebo v autě. Jsou to úplně odlišné disciplíny. Ale je fakt, že živé publikum je větší adrenalin a vášeň, která mi teď moc chybí.
Jste maminkou dvou dětí, jak zvládáte skloubit hraní a výchovu synů?
Každá máma by řekla, že to je náročný. Já tvrdím, že to je dynamický a dobrodružný. Musíme mít systém, řád a lásku. Tak se dá zvládnout vše.
A na závěr se vás zeptám, co říkáte na doplňky české značky VUCH? Čím vás oslovily?
Mám doma už arsenál od Vuch, od peněženky, přes ledvinku, batoh až po brýle. Užívám denně už několik let a stále jsou v perfektním stavu a nikdy mě neomrzelo se na ně koukat pro jejich nadčasovost. Aneb díky za tuhle ryze českou značku.
Děkuji Vám za milý rozhovor, Míšo a přejeme ti hodně hereckých i osobních úspěchů.