Autor článku
Lucie Koutníková,zpěvačka, modelka a budoucí právnička. Že je tohle nemožná kombinace a nedá se to zvládnout? Lucie je toho živým důkazem! Pojďme ji vyzpovídat, jak se k tomu všemu vůbec vlastně dostala!
Ahoj Lucko, od kolika let se zpívání věnuješ a jak jsi se k tomu dostala?
Ahoj Tobě i všem čtenářům. K hudbě jsem byla vedena od malička. Táta mi pouštěl největší hudební velikány a maminka si chtěla pravidelně zpívat. Dlouhá léta jsem chodila pouze na hodiny klavíru a až tak ve dvanácti jsem se sama od sebe rozhodla, že chci zpívat. Nevěděla jsem, zda mám talent, jak se k tomu dostat, ale nejen vlna High School Musical ve mně vzbudila odhodlání si ten sen splnit. Po dvou letech navštěvování různých sborů a soukromých hodin zpěvu zasáhl osud a jeden kamarád kytarista zazvonil u nás doma se zprávou, že jim vypadla zpěvačka v kapele. Bylo mi asi čtrnáct let a vše začalo strašně rychle - jedna kapela, druhá, nekonečné zkoušky, koncerty, nahrávání... Musela jsem se rychle poprat s trémou a hodně zapracovat na pěvecké technice, protože jsem byla pořád pěvecký začátečník! Naštěstí tu byli lidé, co mi věřili a díky tomu jsem, kde jsem.
Někomu ze čtenářů můžeš být podle fotek povědomá! Pověz nám, kde všude jsme tě mohli zahlédnout?
S tím, že začínám být lidem povědomá, se setkávám asi poslední tři roky. Rozhodně za to může naše kapela Electrophonix, se kterou hrajeme v královéhradeckém kraji velice často. Největší akce, kde jsme hráli, byl Hradecký Majáles, na němž mě zastavilo s žádostí o fotku dost lidí. Pak třeba když jsem si byla koupit knížky, kafe.. Je to strašně milý, rozzáří mi to celý den, ale vždycky tomu zpočátku nemůžu trochu uvěřit, tak si s těmi lidmi dlouho povídám, kde že mě slyšeli a tak dále. A největší tenhle “poznávací boom” nastal po Superstar, které jsem se minulý rok zúčastnila.
To musela být zkušenost k nezaplacení! Jak na Superstar vzpomínáš? Po tom všem, účastnila by ses znovu nějaké pěvecké soutěže?
Já jsem dlouho přemýšlela, jestli do takové soutěže jít. Nakonec jsem si řekla, že není co ztratit, že bych si jen donekonečna pokládala otázku, jaké by to bylo. Zkušenost to byla velká, především v pohledu na to, jak to v televizi chodí. Navíc jsem poznala několik super lidí, obecně v zákulisí panovala skvělá kamarádská atmosféra. Na druhou stranu to obnášelo pár negativ, opravdu jsme se moc nevyspali, tak dvě hodiny denně, což já nesnesu moc dobře jako velký spáč. :) Mohla bych o tom mluvit hodiny - o porotě, o trémě, která je před kamerami o tolik větší, o všech pocitech... Znovu bych se Superstar asi nezúčastnila. Jak už jsem řekla, byla to velká zkušenost. Zpětně to vidím jako takovou čáru v životě, za kterou jsem našla své trochu nové já. Došla jsem k přesvědčení, že pokud člověk chce něčeho dosáhnout, musí začít u sebe a nečekat v koutě, až to přijde samo.
Řekni nám něco o kapele. Jakým hudebním směrem razíte?
Jmenuje se Electrophonix, což má signalizovat naši ojedinělou sestavu, a to že máme v kapele elektrické smyčce. Věnujeme se speciálním úpravám největších světových hitů, jak těch nejnovějších, tak i nějakých “oldies”. Tedy jsme coverband, který se snaží o spojení výjimečného zvuku a nejznámějších songů.
Proč jsi se vůbec rozhodla studovat právo a ne právě konzervatoř?
Doteď nejsem stoprocentně rozhodnutá, co chci v životě dělat. Nechávám všem příležitostem otevřená dvířka. Před maturitou jsem se ale zkrátka rozhodla neriskovat. Kariéra v umění přeci jen občas připomíná horskou dráhu. Práva beru jako kvalitní školu, která mě připraví na povolání, ať se hudba v mém životě vydá jakýmkoli směrem. Sice občas závidím kamarádkám, co již hudbu učí a strašně by mě lákalo děti učit zpívat, ale největším vzorem mi zůstává Jiří Macháček, který je jak doktorem práv, tak hercem a zpěvákem.
Jak vypadá tvůj pracovní den? Máš toho opravdu dost a musí to být pěkná fuška vše skloubit s osobním životem.
Můj den? Tak to se dělí na dva typy - období zkouškového, kdy sedím cca dva měsíce doma v teplákách a brýlích a jen se soustředím na nekonečné hromady zákonů s čajem, a pak ty ostatní dny, kdy bývá týdenní harmonogram nabitý od začátku až do konce. Například den vypadající takto: ráno do Olomouce do školy, odpoledne do Brna na focení, večer do Hradce Králové na koncert s kapelou a druhé ráno do práce.
Jaké máš plány do konce tohoto roku? Kam si tě můžeme přijít poslechnout?
Rozhodně všechny zvu na Hradecké Dožínky 14. září. Ten den máme s kapelou rovnou troják, v deset hodin budeme na Kuksu, kde probíhá oblíbené vinobraní, pak se přesouváme na soukromou akci a nakonec od 16.00 ty Dožínky. O dalších koncertech se čtenáři mohou dozvědět na facebooku a instagramu mém nebo kapely. S kapelou jako každý rok plánujeme nacvičit nové písně, dokonce se pomalu rodí velké promo video. Mě osobně v říjnu čeká velká cesta do Hong Kongu, kde je v jednání měsíční focení a možná i zpívání. Moc se těším!
Znáš značku Vuch? Co říkáš na naše kabelky a proč jsi si vybrala zrovna kabelku Sebela?
Pár mych kamarádek se o značce vuch přede mnou již zmínilo, ale nikdy jsem na jejich stránky nezavítala. Až teď jsem tedy objevila, jaké krásné produkty mají. Hodně mě lákala kabelka Jaquelin, jejíž vzhled byl tohle léto obrovský hit. Ale blíží se podzim, tak jsem zvolila krásnou elegantní Sebelu.
Přejeme ti Lucko hodně štěstí a spoustu krásných zážitků v Hong Kongu!
TIP: kabelka Sebela